S
pábitelem se zapomněla!
Jako kočka předla
holoubkům dobroty snědla
slzami smíchu je solila
Bohu milého Bohumila
Anglickým králem zvolila
tiskla ho k sobě pod paží
- už zas skoro nic neváží -
to život je břímě a závaží
proto sám vyhledal
nebeské nádraží.
Ta pošeptaná slova
mě hořkostí polila doslova
ještě mi ruku podal a dodal
že surovosti sběrné
čekají i jeho čtenářky věrné
V
poloze ležící
naslouchám ulici
rannímu zmatku
klapotu podpatků
co míří
k blízké refýži
Už druhý dech
kdo má naspěch
dnes chytá v tónu
deštivého Maratónu
co dělí neděli
od modrého pondělí
Brněnské tramvaje
gumují koleje
řidiči sakrují
na spadlé troleje
kdo to byl
kdo přilil
do ohně oleje
když řekl
jak dnes všem dobře je?
Pod okapem
tulí se k sobě ptáci
nemají totiž
deštníky vystřelovací!
V poloze ležící
společně zdravíme
pěšáky běžící……
P
atří k rašení
když zelená větvička
pár bílých květů hýčká
Těšení patří k plození
když medový zadeček zasvětí
kvítečky do tajů početí
Těšení patří k hřešení
když pro dva zralé plody
opustíš do nebe schody
Těš se na rozhřešení!